Asi nikdo nepochybuje o tom, že ozón je důležitý. Stačí si jen vzpomenout, jaké nebezpečí představovalo v minulých desetiletích oslabení ozónové vrstvy. Přesto zároveň dostáváme varování před přízemním ozónem, a je všeobecně známo, že je škodlivé jej dýchat. Jak je tedy možné, aby obě výše uvedené věci byly pravda?
Zde musíme přijmout myšlenku, že něco může být užitečné v jedné situaci a nebezpečné v jiné. Typickým příkladem může být například oheň – je to bezesporu velmi dobrý pomocník, avšak zároveň není dobré na něj sahat.
S ozónem se to má podobně – ve vyšších vrstvách atmosféry působí jako velmi účinná ochrana proti ultrafialovému záření, vysílanému Sluncem. Bez něj by život tak, jak jej známe, nebyl možný. Podobnou funkci může plnit například také voda. To je koneckonců i důvod, proč se život nejprve vyvinul v moři a trvalo mnoho milionů let, než dorazil také na souš.
Na druhou stranu je však potřeba říci, že v lidském těle (ale i ve zvířecím) je škodlivý. Koneckonců i klasický kyslík je v podstatě buněčný jed, avšak my jsme se na něj adaptovali. U ozónu, tedy trojmocného kyslíku, se tak nestalo. Nejenže by tedy způsobil udušení, neboť jej tělo nedokáže využít, ale zároveň způsobuje i další zdravotní problémy. I proto je při jeho vyšší koncentraci vyhlašováno varování. A je to ostatně i důvod, proč je používán velmi často k desinfekci.
Co s tím tedy můžeme dělat? V podstatě nic. Je to prostě a jednoduše jeden ze zákonů přírody. My můžeme pomoci jedině tím, že omezíme produkci přízemního ozónu a také chemikálií, které poškozují ozonovou vrstvu. K obojímu již došlo, takže v současné době, pokud budeme stále zachovávat vydaná opatření, se v tomto ohledu nemusíme příliš obávat.
Přesto se nevyplatí ztratit ostražitost. Nesmíme totiž zapomínat, že lidí je stále více a také naše průmyslová činnost se zintenzivňuje. A nikdo nemůže odhadnout, jaké to bude mít nakonec následky.