Jestli mají pracující lidé ve srovnání s nezaměstnanými, důchodci a těmto podobnými lidmi nějakou výhodu, je to dovolená. Vím, že je to vlastně úsměvné konstatování, protože pracující člověk nemá o dovolené ani zdaleka tolik volna jako ten, kdo na práci třeba po léta ani nesáhne, ale nás pracující to třeba aspoň zdánlivě polaská na duši.
My, kteří pracujeme, prostě čas od času čerpáme i delší volno zvané dovolená. Někdy po částech, někdy i vcelku, to podle toho, jak nám to vyhovuje a jak nám to umožní zaměstnavatelé. A když máme takové volno, co děláme? Někdy doháníme to, na co jindy nemáme čas, někdy si to ale skutečně užíváme, vypneme a děláme jenom to, co se nám dělat chce. A ta posledně zmíněná alternativa je to nejlepší, co si můžeme o dovolené dopřát. Protože tu takové volno právě od toho je. Dovolenkujeme proto, abychom si odpočinuli od každodenní rutiny, abychom poznali třeba cizí kraje nebo se věnovali neobvyklým a nám dobře činícím činnostem.
Někdo tak procestuje o dovolené třeba kousek světa a třeba i světa kraj, někdo se rozvalí na zahradě před svojí chatou, někdo jde k vodě a někdo na houby. Někdo běhá za děvčaty a někdo za kluky, někdo si užívá luxusu, zatímco jiný je spokojený i s málem. To podle nátury daného jedince a podle toho, co je pro dotyčného možné.
Ale ať už trávíme dovolenou jakkoliv, jedno je jisté. Měli bychom ji trávit tak, jak chceme. Nemělo by to být jenom utrpění nebo nevýslovná nuda, nemělo by to být jen plnění dalších nepříjemných povinností, kterých míváme i v práci dost.
Ale je smutnou skutečností, že si ne vždy odpočineme o dovolené tak, jak bychom si přáli. Někdy nám to zhatí počasí, někdy peníze, někdy třeba rodina… Takových možných komplikací je! Ale každopádně by se nám mělo podařit si aspoň trochu oddechnout. Abychom nepotřebovali další dovolenou na to, abychom se z dovolené vzpamatovali.